Autor: Pavel Frček
31.10.2025
Žaludeční vředy u koní
Žaludeční vředy patří mezi nejčastější onemocnění koňského žaludku. Často souvisejí s gastritidou – zánětem žaludeční sliznice. Nejčastěji se vyskytují u dostihových a soutěžních koní, ale trpět jimi mohou koně všech věkových skupin, plemen i pohlaví, především pokud mají omezený přístup ke krmivu. Hříbata jsou náchylnější kvůli tenčí žaludeční sliznici. Podle statistik má žaludeční vředy 60–90 % dostihových koní a 40–60 % sportovních a rekreačních koní. V dnešním článku se na toto onemocnění podíváme zblízka.
Vznik vředů
Koňský žaludek je vzhledem k velikosti těla poměrně malý – u velkého koně má průměrný objem asi 15 litrů. Je uzpůsoben tak, aby téměř neustále trávil a vstřebával malé množství živin. Proto se v žaludku koně neustále tvoří žaludeční šťáva, která obsahuje kyselinu chlorovodíkovou a další trávící kyseliny. Žaludek koně se skládá ze dvou částí – nežlaznaté (horní) a žláznaté (dolní). Nežlaznatá část nemá vlastní ochranu proti působení kyselin, a proto potřebuje stálý přísun slin, které vznikají při žvýkání. Sliny jsou zásadité, a tak chrání tuto citlivou část žaludku. V horní části žaludku je pH 5–7, zatímco v dolní části pH 2–4. Koně se v přirozeném prostředí pasou až 16 hodin denně. Pokud nemají přístup k potravě, dochází ke zvýšení kyselosti žaludku. Vředy nejčastěji vznikají tehdy, když se žaludeční šťávy dostanou do kontaktu s horní, nechráněnou částí žaludku. Riziko se výrazně zvyšuje při tréninku na lačný žaludek, kdy může dojít k rozstříknutí kyseliny na nežlaznatou oblast.
Příznaky
Klinické příznaky se u jednotlivých koní liší svou intenzitou. Závažnost příznaků však neodpovídá vždy závažnosti samotného onemocnění – někteří koně mohou vykazovat výrazné symptomy a gastroskopie přitom odhalí jen mírné změny, nebo naopak.
Mezi nejčastější příznaky patří snížená chuť k jídlu, odmítání krmiva, hubnutí, ztráta hmotnosti, nervozita a podrážděnost. Objevuje se také téměř vodnatý průjem a nepravidelná stolice. Kůň může dávat najevo bolest břicha tím, že se otáčí, válí, kope nebo se jinak neklidně chová. Typické je také časté zívání, žvýkání naprázdno, kyselý zápach z tlamy a skřípání zubů. Zřetelně klesá výkonnost – koně nejsou ochotní pracovat kvůli diskomfortu a nedostatku energie, způsobenému sníženým příjmem krmiva. Po nakrmení si mohou lehát, aby si alespoň částečně ulevili. Výrazné změny v chování, jako je nervozita, sebepoškozování nebo agresivita, jsou dalším možným projevem.
Diagnostika
Vředy a další onemocnění horní části trávicího traktu se diagnostikují pomocí gastroskopie. Toto vyšetření se provádí pod sedací. Gastroskop je asi tři metry dlouhá, ohebná kamera s optickým vláknem, která se zavede jednou nozdrou koně a postupně se protáhne slepým vakem, hltanem, hrtanem a jícnem až do žaludku. Po zavedení přístroje do žaludku je nutné ho mírně nafouknout vzduchem, aby bylo možné provést kompletní prohlídku. Vyšetření trvá přibližně 20 minut a koně ho obvykle dobře snášejí. Před gastroskopií by měl být kůň minimálně 12 hodin na lačno a 3 hodiny bez vody. Krmivo i voda se zvířeti podávají zpět po odeznění sedace, obvykle do 30 minut.
Další články
12.12.2025
Jak chovat slepice v zimě?
Chov slepic v zimě může být během chladného období skutečnou výzvou. Teploty klesají, dny se zkracují a okolí pokrývá sníh. To všechno se může projevit na zdraví i snášce našich slepic. Aby toto období zvládly co nejlépe, je důležité jim zimu co nejvíce ulehčit a zajistit vhodné podmínky, ve kterých budou prosperovat.
Přečíst článek
26.11.2025
Mouční červi: Proč by jim žádný chov neměl odolat?
Divoká zvířata si zcela běžně obohacují svůj jídelníček hmyzem – a stejnou možnost bychom jim měli dopřát i v domácím chovu. Tato přirozená potrava je vhodná pro drůbež, plazy, žáby, ježky, křečky, hlodavce, ale také pro kočky a psy.
Přečíst článek
25.11.2025
Jaké problémy nejčastěji trápí chovy skotu?
Mastitidy, potíže s pohybem, slabší plodnost i průjmy u telat patří mezi nejčastější zdravotní komplikace ve skotu. Každá z nich může významně ovlivnit užitkovost, pohodu zvířat i ekonomiku chovu. Dobrá prevence, pravidelná kontrola a včasný zásah jsou proto klíčové.
Přečíst článek